Den desátý

4. may 2013 at 22:51 | Maruška |  Blah, blah, blah
Hélou, everybody!
Dnes jsem shlédla zápas mého bratra. Musím říct, že na fotbalovém hřišti lítaj slova, která ani v tom nejšpinavějším pajzlu nepadnou. Nějaký žlutý, nějaký fauly, spousta emocí. Zítra to čeká mě. Nojo, se zase naběhám. Teď ale ke článku:

10. Domácí mazlíčci?
Miluji zvířata. Nikdy bych nemohla ublížit ani mouše, (Fájn, komáry, pavouky a všelijakou takovou havěť zabíjím hned.) jsem zásadně proti týrání a zkrátka milovník domácích mazlíčků. (Kočky + psi.)
Když jsem byla menší, měla jsem kočku. Vždycky se mi nejvíce líbily mourovaté, a tak není pochyb o tom, jakou měla barvu. A jelikož mí sourozenci chtěli kočku taky, neboť jsem ji vlastnila i já, dostal každý taky jednu. Sestra měla kocoura Ámose, (Jména jsme vybírali podle našich začátečních písmen ve jméně.) brácha měl kocoura Šípeška a já měla Mourka. Po pár týdnech jsme zjistili, že Ámos je Ámoska a Mourek Mourinka. A tak musely jít, chuděry, na kastraci, protože tři kočky v domě bohatě stačily.
Máme takovou menší nevýhodu. Jelikož bydlíme u silnice, je tady vysoké riziko, že kočka, kterou si naprosto oblíbíte, jednoho dne bude ležet před vaším domem, mrtvá. Jop, stalo se mi to. Mourinka, naprosto boží, dokonalá, bez problémů, toho jednoho dne, kdy jsem se vrátila ze školy, ležela před domem se zlomeným vazem. Naštěstí nebyla nějak od krve, protože to bych snad bulela ještě víc, než to bylo tenkrát. Hrozně mě to vzalo, neboť to bylo moje úplně první zvířátko, a vlastně jediné, co patřilo jenom mně. Ještě před tím, než umřela, jsem ji koupila obojek s rolničkou. No fakt! Vždycky, když jsem slyšela rolničku, věděla jsem, že za mnou každou chvílí přijde. Ámoska se Šípeškem skončili úplně stejně...
Po nějaké době, kdy jsme doma usoudili, že bez domácího mazlíčka je poněkud nuda, jsme se rozhodli pořídit si psa. Byla to černobílá fenka, hrozně roztomilá, a jmenovala se Penny. (Mamka měla v mládí s tátou dva yorkshiry. Fenka Penny, pejsek Billy. Jo, dáváme psům jména po obchodech.) Tu sme měli asi půl roku, než se dostala jedno odpoledne na silnici a jednoho řidiče nenapadlo nic lepšího, než to zkusit přes tu naši díru střihnout sedumdesátkou. Jop, Penny taky skončila u nás na zahradě.
Rok jsme to vydrželi bez mazlíčků, ale zase jsme se shodli na tom, že je v domácnosti poněkud smutno, ticho, nuda. Přemýšleli jsme, zda bychom chtěli opět psa nebo pro změnu kočku. Pes vyhrál. Jednoho dne jsem si chtěla dát píchnout druhou dírku v uchu. Mamka se cestou do města zmínila, že bychom si mohli dojet pro psa. Dala mi však na vybranou. Buď pes, nebo ucho. Po dlouhém rozjímání jsem volila psa, a sourozenci ještě nevěděli, že si domů přivezem další zvířátko.
Bylo tam osum štěnat. Měla jsem s sebou deku. Když jsem přišla do místnosti, kde si štěnátka pokojnAlbert!ě hrála, položila jsem deku na zem a šla si vybrat. Musím vám říct, že zvolit si jednoho pejska, když VŠICHNI byli nádherní, je dost těžká volba. Mezitím, co sedum malých psíčku radostně poskakovalo kolem mě, jeden černobílý tvor, z něhož se vyklubalo následně hrozně líné štěně, si lehl do deky a vypadalo to, že tam snad hodlá usnout. Moje volba byla v ten moment více jak jasná. Vybrala jsem si jeho.

Cestou domů jsem přemýšlela nad jménem. Samozřejmě, že jsem nechtěla porušit tradici obchodů. Vím, že nějaký den předtím jsem viděla film S tebou mě baví svět. No, psíka jsem pokřtila na Alberta.

Albert už s námi je více jak dva roky. Je to líný jak pes, ze začátku to chcalo na všechno, co se vyskytovalo v jeho blízkosti, ale věřte, že lepšího psa nenajdete. Je to sice rozmazlený jak něco, spí to s námi v posteli, ale miluje nás nade všechno. Je to směsice něčeho, co nedokážu jen tak idenfikovat, taky je to malý a nehorázně to štěká. Hlavně, když se chcete o víkendu prospat. To říkám, rozmazlenec...
Ano, tohle stvoření na obrázku je Albert.

Co vy a domází zvířátka? Pište, přehánějte a hlavně hádejte ten název mé knížky, neboť tohle je poslední písmeno, které zveřejňuji. Když budete mít jakýkoli tip, napište ho do komentářů. První správný komentář vyhrává! Tadá!
Písmeno:

Á

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Katie Katie | Web | 5. may 2013 at 10:06 | React

S auty to znám, my jsme takhle přišli o čtyři kočky.:-( Momentálně máme se ségrou každá jednu kočku, pak máme andulku a ještě mám agamu(to je taková větší ještěrka).
A název je Nečekaný pád?

2 Maruška Maruška | Web | 5. may 2013 at 12:22 | React

Gratuluji ti, je ti věnována kapitola. :) Sice jsi hádala asi jako jediná, ale to vůbec nevadí! :D

[1]:

3 TeSs TeSs | Web | 5. may 2013 at 13:39 | React

Povahově k zvířatům jsem jako ty ;) Nemohla bych ublížit zvířatům výjimka jsou pavouci, komáří a ostatní brouci. Já mam doma psa, kočku a kocoura a nedovedu si bez nic představit život. Musim prostě při sobě mít nějakýho "chlupáčka".

4 hewkii hewkii | Web | 5. may 2013 at 14:41 | React

Mám doma akvarijní rybičky. Původně si je pořídila sestra jako dekoraci, ale pak odjela do Francie a o rybičky se starám já. Nejsem zrovna vzorný chovatel a tak občas (dost často) nějaká odejde záchodovou mísou do věcných lovišť. Aby se Vanda nezlobila, pravidelně, před jejím příjezdem, akvárko doplňuji. :-)
A také mám kočku Adélku.

5 Wendy Griffis Wendy Griffis | Web | 5. may 2013 at 16:49 | React

Pěkný blog :) Zajímavý design :)

6 *Yume, Shany *Yume, Shany | Web | 5. may 2013 at 18:05 | React

Doma máma pár rybiček na které se vždycky jen tak zběžně podívám. No dneska jsem se rozhodla prozkoumat jak se jim daří a nevím, jak dlouho jsem je neviděla protože akvárium se změnilo k nepoznání :D Jinak máma chameleona, Archibalda :D A to je teprve legrace :)

7 couturiere couturiere | Web | 5. may 2013 at 19:14 | React

:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDd škoda, že už se to nedá opravit. :D::D:D
Vždy jsem chtěla domácí zvíře. :) Nikdy jsem ale žádné neměla a nemám. :(

8 N. N. | Web | 5. may 2013 at 19:29 | React

Děkuju, ale nepřeháněj. Nemyslím si, že se to tak povedlo;)

Já bych taky nemohla ublížit ani mouše, a to doslova. Doma bohužel kočku ani psa nemám, protože uznej, v paneláku to prostě není úplně dobrý. Ale zato mám morče, moje sestra má dvě morčata, myš...no a budeme mít asi žábu:D
Aj...to znám. Moje vlastnice(? dcera bratrance mý mamka) bydlí taky u silnice a tohle se děje každý léto. Takže skoro pokaždé, co tam přijedu, mají novou kočku/kocoura. Je to docela smutný.
Když nic jinýho, tak jména podle obchodů...náhodou, to je docela chytrý:D
Na tvým místě bych si určitě zvolila psa. Blbá ušní dírka - tu si můžeš propíchnout vždycky, ale pes...
Asi muselo být těžký vybrat si jenom jedno štěně. Jednou jsem byla u kámošky a ta měla tři štěňata - každý úplně jiný  - as ptala se mě, který se mi líbí nejvíc. Nejdřív jsem řekla jedno, pak druhý a nakonec třetí. Nedalo se vybrat jenom jedno.
Většina lidí si vybírá to štěně, který je jiný než ty ostatní. Třeba ty, že leží na dece, místo aby běželo za tebou. Jedna kámoška si zase vybrala to, co běželo za ní, místo aby leželo na dece.
To je hezký jméno, Albert. A je strašně roztomilej:)

9 -M -M | Web | 5. may 2013 at 20:17 | React

Nééé, já chtěla taky hádat název, ale jsem tu zas pozdě. :( :D

Tak my jsme o jednoho domácího mazlíčka nedávno přišli, fenka jezevčíka Betty měla devět let. Jinak máme na zahradě dva větší psy a dvě kočky, momentálně jako bonus dvě  koťátka. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement