Německé úterý

4. april 2013 at 18:02 | Maruška |  Moje velikost
Zdravím!
Jsem tu já a je tu i duben, který mě štve čím dál, tím více, neboť se dubnu vůbec nepodobá! Já už chci teplíčko, slunce, kraťasy, do školy chodit jenom v mikině a tak dále, a dále. Tenhle týden je naprosto "voll", neboť snad každý den je něco! V pondělí bylo to nejnenáviděnější pondělí ze všech, o úterku se dneska zmíním, středa byla napěchovaná písemkami, dnešek byl basketbalový, pátek bude referátový a neděle bude divadelní! A já se dám směle do popisování německého úterka!

Ten, kdo si čte můj blog, a možná ten, kdo mě zná, už nejspíše ví, že jsem polo Němka-Slovenka dospívající v Česku. Ať to zní jakkoli, je to pravda. Od narození mluvím dvěma jazyky. Němčinou a češtinou. (Mamka ve Slovensku moc dlouho nezůstala.) Má to své výhody a nevýhody. Plusy jsou takový, že umíte vlastně od kolíbky dva jazyky, což se ve škole náramně hodí. To, co tak hezké není, je to, že si z nás každý asi do čtyř let utahoval, protože jsme mluvili takovou směsicí němčiny a češtiny, což různých situacích vyznělo opravdu komicky.
Př. Šli jsme s tátou nakupovat. Sestra už jako malá, byla docela modelína, a tak se jí zachtělo bot na podpatku. Háček byl v tom, že nevěděla přesně, jak se to řekne. Přišla tudíž k tátovi, zatahala ho za rukáv a prosebně se ho zeptala:

,,Papi, kann ich die Schuhe mit podpatky kriegen?"
Tátovi chvilku trvalo, než pochopil, že jeho světlovlasá dceruška tím myslí Absätze. Zkrátka a dobře jsme se měli dobře, naše dvouřeč nám nevadila a až ve škole, kde každého zajímalo, jak se německy řekne to a to a to, to začalo býti lehce otravné.
Teď, kdy už čtvrtým rokem úspěšně/neúspěšně studuji nižší ročník gymnázia, si myslím, že je to docela v "pohodě" výhoda. Minulý rok jsem jela poprvé na německou olympiádu. Ze školního kola jsem se hravě dobojovala až do kola krajského. (Ve škole jsem byla totiž sama ve své kategorii a okresní kola nebyla.) Můj bratr, který zůstal na základce, se tudíž zúčastnil kraje také. Ani jeden sme netušili, co nás čeká, ale nervozitu jsme žádnou neměli, protože jsme tam měli právě jeden druhého, což bylo, abych pravdu řekla, opravdu dobré. Poslech jsme, dá se říct, zmákli bez jediných problému. Horší to bylo s rozhovorem. Jelikož nás v kategorii nebylo přesně do dvojic, jedna trojice holek se rozhodla, že půjdou spolu, tudíž jsem zůstala s bráchou ve dvojici, co mi pomohlo dostat se následně do ústředního kola. Muhaha. Bratříčka jsem totiž v rozhovoru trošku využila. Ptala jsem se hlavně já a on musel odpovídat, což nebylo vždy snadné. Dělal chyby a já pak dostala více bodů. Když nastalo výhlášení, skončil on druhý a já první. V republice jsem to pokadila, jak se dalo. Prostě bez komentáře. Byla jsem 11.

Letos jsem na tom byla o něco lépe. Ze školního kola do kraje, z kraje do republiky. Nutno dodat, že jsem v kraji zvítězila o nějakých 1,5 bodu. Ale nutno také říci, že ten, kdo skončil druhý, byl v Německu celých deset let, což je dvakrát tolik, než jsem tam strávila já. A jelikož jsem nechtěla být v ústředním kole vynervovaná jako minule, přesvědčila jsem bráchu, aby jel se mnou. Brácha, mimochodem, skončil v kraji šestý. Lůůůzr. Haha. On souhlasil a v 5:40 jsme vyjeli autobusem do Prahy. Cesta byla dlouhá a nudná a všechno. Byla tam zima a já byla pak hrozně vyřízená. Při soutěži probíhalo vše podle plánu, a když přišlo na rozhovor, byla jsem zase nervózní jak ***. Přede mnou šla holka, která tam byla podezřele dlouho. Když vyšla, zeptala jsem se jí, jaké to bylo. Odvětila, že v pohodě, že se nemám čeho bát. Aha, ta bude nějaká dobrá. (Podotkl bratr.) Vylezla jsem z učebny zpocená jak *** (Možná malinko přeháním, ale zase sem to podělala. Nervozita je hrozná ***!) A jelikož jsme nechtěli čekat další tři hodiny na vyhlášení, vzal nás pan učitel na prohlídku Prahou, kterou jsem s ním absolvovala již minulý rok, což mi vůbec nevadilo. Pan učitel si pamatoval snad všechny letopočty, jaký to je sloh, kdo v té době žil... Já si nepamatuji nic, kromě toho, že takový ten trojúhelník na čele budovy se jmenuje timpanon, jako timpány. Dali jsme si s bratrem trdelník, sešli zámecké schody, až jsme se pak konečně dostavili na výhlášení. Modlila jsem se, abych neskončila poslední, což byo velmi zbytečné, ale to jsem samozřejmě nevěděla, že? Skončila jsem osmá!! Chápete to? Já teda ani moc ne, ale to je jedno. Zlepšila jsem se o tři místa a bylo nás tam patnáct, takže zlatý střed.
Domů jsme se dostali před sedmou a já neměl sílu se učit biologii, kterou jsme, díkybohu, přemluvili na zítra, takže když mě omluvíte, jdu se učit geologický vývoj planety a zase se vám někdy ozvu.

Ta holka, co řekla, že to bylo v pohodě, dopadla první. Já věděla, že je dobrá! (Fajn, věděl to bratr, ale já si to mylsela taky!)


Ahoj!
 

1 person judged this article.

Comments

1 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | Email | Web | 4. april 2013 at 21:41 | React

No vidíš, tak gratuluju :).
My tady u nás mluvíme ponaszymu a to je kombinace češtiny, polštiny a němčiny, mně to docela jde, protože jsem jako malá bydlela s babičkou, za to ségra vždycky jezdila k druhé babičce a tak tak nemluví, tak někdy když něco ségře řeknu ponaszymu tak ona na mě jenom "Co??" xDD

2 Miss šoking Miss šoking | Web | 6. april 2013 at 11:29 | React

Pááni seš dobrá:) z 11 místa na 8 to je super))
Mně němčina vůbec nejde -.- nevím,jestli to je mnou nebo učitelkou .. :D ale prostě.Nemam ráda ani němčinu,ani učitelku :D ta němčina je strašně složitej jazyk :D

3 Couturiere. Couturiere. | Web | 6. april 2013 at 14:00 | React

Jo a všechny! :D
Fuha! osmá? gratuluju! :D
A nám vždycky učitelka říkala, že na olympiády nesmí děti z německy, případně anglicky mluvících rodin. :D No jo.. ty učitelky.. :D

4 hewkii hewkii | Web | 10. april 2013 at 18:41 | React

Pěkně... Osmé místo je fajn umístění - gratuluji! Já mám němčinu rád, takže jsem asi jediný na světě :-D  tak rád, že jsem v Německu pár měsíců pracoval, konkrétně v Hamburku v přístavu, zajímavá zkušenost. odkud máš tatínka? Z které části Německa? :-)

5 Maruška Maruška | Web | 10. april 2013 at 20:06 | React

[4]:  Táta je z Bavorska. Přesně netuším, kde přesně, ale teď bydlí kousek od Regensburgu. :)
Fakt se mi ulevilo, že alespoň někdo ten jazyk má rád a nenazývá ho arogantním. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement