Kniha - 5.díl

21. april 2013 at 19:39 | Maruška |  Kniha
Tak a je to tu zase. Další díl mé rozepsané knížky. Pro další díly kliknete nahoře na odkaz Kniha, a už zbývá popřát jen krásné počteníčko!

Následovalo další zachrochtání, které bezpochyby patřilo nějakému klukovi. Zkusím v té tmě rozpoznat, kdo to může být, ale nejsem žádný noční tvor, který by přepl na noční vidění, a tak nevidím nic. Mobil! Napadne mě a sáhnu do kapsy, která je, pro mé zklamání, naprosto prázdná.
,,Může mi, sakra, někdo odpovědět? Začíná to být lehce strašidelné," zamumlám rádoby statečně, protože mám vážně tak trošku v kalhotách. Uslyším nějaké zvuky vpravo ode mě. Mírně se na tu stranu nahnu, abych slyšela možná co nejvíce, ale místa tu opravdu moc není.
,,Do prdele, mě bolí zadnice jak prase," uleví si kapitán Tygrů, kterého poznám po hlase a taky podle vybrané mluvy.
,,To tu nemá nikdo mobil?" ozve se Alvin, druhý mladík v naší pětce, který strach ve svém hlasu neskrývá. V ten moment se rozsvítí něčí display mobilu. Aha, Tess, opět vybavená.
,,Jo, já mám mobil. A kde vlastně jsme?" rozhlédne se kolem sebe a já mám teprve teď možnost, abych se podívala všem mým společníkům do tváře. Asi nejhůř je na tom pan chytrálek, který netrpělivě kouká zleva doprava, přičemž si nervózně kouše spodní ret. Mary, nebooli Miss Shoking se tváří poněkud flegmaticky, a asi si vůbec neláme hlavu nad tím, kde jsme, co s námi bude, co se s námi vlastně stalo? Thomas vypadá trošku rozrušeně. Jen, co je pravda. Tess zase úžasně, jako normálně. Jakoby ten make-up, co má na obličeji, měl zůstat nepoškozený, i kdyby se trmácela pouští při tornádu. Snad ani nechci vědět, jak vypadám já. Rozcuchané vlasy, oleženiny na obličeji a kruhy pod očima. Brrr.
Pak si všimnu, že sedíme v poněkud malé místnosti s žárovkou nad námi. To tu někde musí být.. aha! Vypínač. Stoupnu si a rozsvítím mizerné světlo, které ale stačí na to, abychom zjistili, že místnost, ve které se nacházíme, nemá okna, ale jsou tu jedny dveře. Zavřené, pochopitelně, jak se Thomas dozví, když se je pokouší otevřít. Jsme jaksi v pytli.
,,Tak já teď fakt netuším, co budeme dělat," rozhodí rukami náš chytrálek a myslím si, že v tom určitě není sám, protože když to neví on, těžko to bude vědět někdo z nás. Miss Shoking vstane a začne ohmatávat zdi, jakoby chtěla najít nějaký tajný čudlík, který by nám měl ukázat tajný východ, nebo jak to v těch filmech vlastně chodí. K mému překvapení se nikdo na nic neptá a Tess jí dokonce pomůže, což mě nemálo šokuje. Paní dokonalá totiž omdlévá už v okamžiku, kdy musí sáhnout na kliku ode dveří, protože se to tam bakteriemi jen hemží. Já mám s Miou pokaždé co dělat, abychom se nezačaly nahlas smát. Když se náhodou jedna z nás neudrží, maskujeme to příšerným kašlem, což v té chvíli není zrovna těžké.
,,To je únos! Unesli nás!" zahysterčí si naše kráska, která se zoufale svalí na zem, bakterie nebakterie, a já musím, i když v docela vážné situaci, vyprsknout. Teď už žádný kašel. Ke mně se přidá i Miss a Thom. Alvin tak zcela nepobírá, čemu se smějeme, a tak na nás zírá přes ty svoje kulaté brejličky. Asi si o nás myslí, že jsme se totálně zbláznili. (Já bych si to na jeho místě myslela taky.) Pak všichni jako na povel zmlknou, protože za dveřmi uslyšíme kroky. Zvuk dopadajících podrážek se stále zesiluje, až zastaví a někdo odemyká zámky na dveřích. Je jich šest, jak sem tak počítala. Docela by mě zajímalo, proč nás takhle drží. Jako bychom byli nějací zločinci, co prchli z vězení. (Kromě vězení je všechno absolutní blbost.) Pak se dveře otevřou a za nimi se objeví chlápek jako hora.
,,Seberte se a pojďte se mnou, dělejte!" přikáže nám poněkud netrpělivě a my, jelikož jsme asi dvakrát menší než on, kromě Thomase, který je z nás největší a nejsilnější, bychom ho nechtěli nějak zvlášť rozčílit, tudíž se zvedneme a vyjdeme z té komůrky. Vkročíme do chodby a až teď poznám, že jsme se ocitli v letadle.
,,Kam letíme?" otáže se Tess, která si zřejmě ze školy už nic nepamatuje, protože v tom dopise jasně psali, že se stěhujeme do Anglie.
,,Neletíme, padáme!" oznámí nám chlápek, který každému z nás podá jeden záchranný padák.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 HeyGirl!! HeyGirl!! | Web | 21. april 2013 at 19:47 | React

strašně prosím o hlas pro HeyGirl!! : http://ninadobrev1.blog.cz/1304/1-kolo-sonb (předem dík ;D)

2 hewkii hewkii | Web | 22. april 2013 at 21:03 | React

Byl jsem zde a příjdu zas! :-D (líbilo)

3 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | Email | Web | 5. may 2013 at 21:33 | React

Holka! Já z toho jednou dostnu infarkt! Vždyt' já se úplně bojím, kdžy to čtu! Já už chci vědět, co bude dál!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement