Kniha - zatím bez nadpisu

24. march 2013 at 19:40 |  Kniha
Ahoj, tak se Vám zase zvu. Nic jsem už dlouho nenapsala. Vím, tak trošku na to dlabu, a tak sem se rozhodla, že Vám tu zveřejním moje zatím napsané něco, z čeho by mohlo i něco být. Kdyby Vás napadlo, jak by to mohlo pokračovat, vřele vaše nápady přijmu, protože já nemám absolutně šajna. Tak se dejte do čtení.
(Trošku jsem se inspirovala nějakými blogery, takže se nedivte, když se v příběhu objeví vaše přezdívky, jména, názvy blogů.)



Smutné, deštivé ráno. Bylo tařka nemožné zahlédnout sluníčko, protože obloha byla pokryta šedivými mraky, které k dobré náladě moc nepřidávaly. Ba naopak. Lidé chodili s deštníky v rukou, řidiči si zapli stěrače a já si proti své vůli musela vzít tu zelenou nepromokající bundu, která mi naprosto zkazila dnešní outfit. Dnešek bude totální katastrofa. Cítím to ve svých kostech, které se začly třást hned po odchodu z domu. Já věděla, že si mám vzít silnější svetr, protože než dojdu na autobusovou zastávku, která je od našeho rodinného domku vzdálená necelý kilometr, bude moje brava pleti připomínat sníh, který podle meteorologů má spadnout v nejbližších dnech, a moje fialová pusa bude vypadat tak, jakobych snědla přinejmenším koligram borůvek. (Což zní v tuhle chvíli opravdu lákavě.)
Abych se vám ve stručnosti představila. Jmenuji se Claire a již druhým rokem ne/úspěšně studuji na Hewkiijské střední škole v Katietownu. Je to poklidné městečko ve státu Californie, kde se toho během školního roku moc neseběhne. Párkrát si náš fotbalový maskot zlomí nohu nebo školní krásce dojde make-up, jinak je to pořád ten samý stereotyp. Bohatí a rozmazlení spratci jsou tu našimi vůdci, chudí poddaní jsou neustále šikanováni tupci z fotbalového týmu, který jsou schopni tisíc krát za den zopakovat jejich stupidní heslo: ,,Hraj jako Tygr!". Jmenují se Zelení tygři a myslí si o sobě, bůh ví co. Již zmínění maskot, kým je, bohužel, můj starší bratr Kevin, který mimochodem do té jejich party vymydlenců patří také, je hvězdou školy, protože každý zápas se celý obarví na zeleno a předvádí na hřišti všemožná salta, kotrmelce, přemety... Zkrátka věci, po kterých bych měla na třikrát zlomený vaz a natažené všechny svaly v těle, protože, abych byla upřímná, já si se sportem už od dětství nijak nerozumněla. Začalo to už ve třetí třídě, kdy jsem paní učitelku kopla do obličeje, jak jsem se snažila trefit se nohou do míče, který letěl okolo. Dostala jsem poznámku a byla kvůli tomu po škole, i když samozřejěm nikoho nezajímalo, že jsem to neudělala schválně. Chudák paní profesorka musela tři týdny chodit s monoklem pod pravým okem. Já, narozdíl od mého bratra, jsem takový ten typ člověka, který na střední škole nikterak nevyčnívá z davu. Snažím se být ve všem průměrná. Jak ve stylu oblékání, tak v chování, tak v učení, tak ve všem. Jsem taková ta dívka, která má svůj kruh přátel, obyčejnou vizáž a vcelku normální život. Tedy, tohle jsem si myslela do dneška. Konkrétně do dnešního dějepisu. Jakoby mi už tak nedělal dost problémů a starostí ukrutný hlad, který jsem si zapříčinila tím, že jsem se rozhdodla zase držet nějakou tu dietu, protože mé tělo, které nemám vůbec, ale vůbec ráda, je podle mého moc velké. Všem nám už bylo hned divné, že paní Knightová nepřišla do třídy hned se zazvoněním, jak to bývá jejím zvykem, protože PP, jak ji většinou nazýváme, a co pro vysvětlení znamená: ,,Protivná puntíčkářka", má ukrutnou radostz toho, když nám zkrátí naše už tak mizerně krátké přestávky na minimum, takže ti, co ještě dojídají svačinu, tak ti ji musí okamžitě jít vyplivnout do koše. (Ano, vím, že je to nechutné.)Začala jsem s Miou diskutovat o tom, co se jí asi mohlo stát. Mia je moje nejlepší kamarádka už od první třídy, kdy jsme si spolu sedly do lavice. Od té doby jsme nerozlučná dvojka, a někdy mě i děsí, jak jsme si podobné. Vždycky jsem si přála sestru, jako je ona. Ona si přála mít aspoň nějakého sourozence, takže si jedna druhé vynahrazujem to, co už nikdy nebudeme mít. Skončily jsme u toho, že si třeba zlomila nohu a jelikož přitom jedla rohlík s paštikou, udusila se a umřela. (Ano, občas máme dost divnou představivost.) Asi bychom v našem vymýšlení podivných úrazů pokračovaly, ale do dveří vyšla PP a za ní k nám do třídy přišel i nějaký chlapík v dost drahém obleku.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Katie Katie | Web | 24. march 2013 at 23:10 | React

Maru, tohle mi nedělej, já teď nebudu moc usnout, jak budu přemýšlet nad tím, kdo byl ten chlápek...

2 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | Email | Web | 24. march 2013 at 23:38 | React

Tý jo, tak to je dobré!
Připomíná mi to takové ty staré knížky, které někdy najdu v knihovně nebo ve skříni. Vždycky mě něčím okouzlí.
Je vážně hodně dobré.

3 hewkii hewkii | Web | 26. march 2013 at 23:20 | React

Óóóóó, i ty jedna lichotnice :-D
Dobré, mám rád blogové seriály... Čtu je hlavně ve škole. Budu se těšit na pokračování :-)

4 Ell Ell | 28. march 2013 at 17:43 | React

Tak zatím ti to jde dobře :) těším se na další pokračování :)

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | Email | Web | 31. march 2013 at 17:17 | React

Jakpak bez názvu? To abys to mohla směřovat kamkoliv? To trochu znám, občas mne napadne název povídky až když to píši. Někdy je moc průhledný a pak to musím šmodrchat- asi jako tys to udělala napínavé...jdu na druhý díl, tak je to dobré.

6 an-other-world an-other-world | Web | 10. june 2013 at 17:50 | React

Hm...dobrý
Trochu mi to připomíná americké seriály. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement